Stručné počátky demokracie

O tom, kde a jak vznikla první demokracie, se vedou spory už 25 století. Dnes bychom mohli říct, že byla vynalezena více než jednou. V průběhu dějin se nám může stát, že přirozenějším způsobem vládnutí se staly různé podoby hierarchie a nadvlády a demokracie tak byla nahrazena různými monarchiemi, despociemi, vládami aristokracie či oligarchie.

Vhodné podmínky pro demokracii se objevily roku 500 př. n. l., kdy malé skupiny začaly vytvářet systémy vládnutí, ve kterých se objevovala možnost všeobecné účasti na vládnutí. Správně, jedná se o Řecko a Řím. V Řecku této doby byl zaveden systém lidové vlády, který vydržel 200 let. Demokracie znamená řecky vláda lidu, což můžeme dokázat na řeckém složení slov: démos = lid a kratos = vládnout. Na athénském shromáždění byli lidé losováni do veřejných funkcí.

V Římě však svůj systém nazvali republikou, což dokážeme na překladu slov: res = věc, záležitost a publicus = veřejný. Na vládě v Římě se mohli podílet nejprve patriciové a aristokraté, až později to mohl být také prostý lid. Svými výboji si však Řím podroboval více a více národů. Po těchto činech získali římské občanství, ale Římané nepřišli na funkční zastupitelský systém vládnutí založený na demokraticky volených představitelích občanů. Nedokázali přizpůsobit instituce velkému nárůstu obyvatel.

Římská demokracie existovala déle než ta řecká (athénská) a dokonce i déle, než trvá dnešní moderní demokracie. Konec demokracie v Římě přišel r. 130 př. n. l., kdy byl Řím oslaben občanskými nepokoji, válkami, militarizací a korupcí. Po diktatuře Julia Caesara a jeho zavraždění r. 44 př. n. l. se ve vládě střídali císaři, ale nejednalo se již o vládu demokratickou.

Znovu ji můžeme najít až r. 1100 n. l. v oblasti severní Itálie, kde se v menších městech začala objevovat a prosazovat vláda lidu. Problémem Řecka a Říma byl také nedostatek celonárodní vlády. Kombinace celonárodního parlamentu, kam jsou voleni zástupci i do místní správy, se objevuje ve Velké Británii, Skandinávii, Nizozemí a Švýcarsku.

Co je to demokracie?

Demokracie má mnoho různých významů. Můžeme však vyjmenovat pět kritérií, která zaručují, že členové budou mít rovný přístup k účasti na rozhodování a jedná se o:

1. účinná participace (účast)

2. volební rovnost

3. poučené porozumění

4. kontrola nad nastolováním témat (agendy) k projednání

5. zapojení (zahrnutí) všech dospělých

Pokud si členové mají být rovni, pak tato kritéria musí být splněná.

Proč chceme demokracii?

Do počátku 20. století vládlo přesvědčení, že nedemokratické systémy jsou nadřazené demokracii. Nedemokratičtí vládci měli pro svou vládu ospravedlnění, a to ve formě argumentu, že většina lidí není schopná o státu rozhodovat. Avšak tam, kde byl konec argumentů, tam nastupovalo násilí. V knize Roberta Dahla O demokracii nám autor představuje osm výhod demokracie, což je:

1. zabraňuje vzniku tyranie

2. zajišťuje základní práva

3. zajišťuje všeobecnou svobodu

4. umožňuje lidem, aby rozhodovali sami o sobě

5. umožňuje mravní samostatnost

6. umožňuje rozvoj člověka

7. chrání základní zájmy lidí

8. zajišťuje politickou rovnost

Ještě bychom k tomuto výčtu ale měli přiřadit dva kladné důsledky, které demokracie má, což jsou:

9. usiluje o mír

10. usiluje o prosperitu

Proč se vůbec o demokracii bavit?

Máme státy, které dále rozlišujeme podle způsobu vlády v nich:

a) státy s nedemokratickým způsobem vládnutí

b) státy s demokratickým způsobem vládnutí v poslední době

c) státy s dlouhou a relativně stabilní vládou demokracie

U každého bodu se však můžeme ptát na rozvíjející otázky, které navazují na takto rozdělené státy:

a) – a)      Jak může dojít k přechodu k demokracii?

b) – b)     Jak posílit demokracii v zemi?

c) - c)     Jak demokracii zdokonalovat a prohlubovat?

Vidíte sami, že stále je co vylepšovat a zdokonalovat.

Jak se o demokracii bavit

Demokracie se stále potýká s nějakými problémy. V případě krátce nastolených demokracií se jedná zejména o udržení tohoto systému, v případech zdokonalení a prohloubení demokracie to může být i snaha o zmírnění korupce v zemi.

Pokud se dva lidé o demokracii baví, může to být následujícím způsobem:

Jana: To je ale hrozné, co se tady děje. Všude samá korupce, lidé si dělají, co chtějí, nikde neexistuje žádný řád a pořádek, je obrovská nezaměstnanost. Vůbec se na to nemohu dívat.

Karel: Ale ty to vidíš příliš černě. Podívej se, vždyť je báječné, že máme demokracii. Můžeme si vybrat, co chceme studovat, máš výběr pracovní pozice, můžeš si nakupovat nemovitosti podle svých možností… Můžeš volit, zapojovat se do organizací …

Oba dva názory jsou správné, ale je důležité si nejprve ujasnit, o čem se dva lidé přesně baví. Zatímco jeden popisuje skutečný stav v zemi, pro druhého člověka rozhovor o demokracii znamená povídání o tom, jak vypadá ideální demokracie. Jestliže ve státě určitým způsobem demokracie funguje, stále je co vylepšovat a zdokonalovat, protože problémy neustále přichází, ale s řešením i odchází, případně nejsou tak velké.

V souvislosti s tématem demokracie je toho mnohem více, ale o tom zase někdy příště.

Zdroj: DAHL, Robert. O demokracii. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-422-2.

Foto: sxc.hu, Jitka Čepeláková, Cesta poznání