Co je to modlitba? Na to se můžeme ptát hned několika zdrojů. Podle Encyklopedie Universum je to "základní náboženský úkon, v nejširším smyslu komunikace člověka s vyšší bytostí, s Bohem." Podle Aldouse Huxleyho v knize Věčná filosofie I. je modlitba také označení čtyř různých činností - prosba, přímluva, uctívání a rozjímání. Podle něj je také nemožné, aby se člověk věnoval rozjímání, aniž by se na to předem připravil a někdy nevyslovil přímluvu/prosbu bez úcty k vyšší bytosti. V každém náboženství se člověk modlí jiným způsobem, k někomu jinému a také za jiným účelem, ale vše musí vycházet od srdce a s upřímnou vírou.

Máme také několik druhů modliteb, jak nám o tom dále vypovídá Encyklopedie Universum, a to modlitbu osobní, která je vykonávána jednotlivcem, modlitbu hromadnou, která je vykonávána společenstvím, modtlibu spontánní a předepsané s danou verbální formou (například v křesťanství Otčenáš, v židovství Š´má Jisrael). Za modlitby jsou také považovány posvátné formule a kultovní hymny. Podle encyklopedie je modlitba často doprovázena určitými rituálními úkony, které jsou závislé na kultuře, kde se modlitby odehrávají (myšlen tanec, klanění, křižování aj.).

"Západní" náboženství

Židovství

V minulém školním roce jsem se setkala na přednášce s Achabem Haidlerem, o němž si můžete něco přečíst zde. Mluvil na téma Judaismus a mystika, ale do své přednášky zahrnul také povídání o modlitbě. Ta pro něj znamená opravdu mnoho, protože svou modlitbu vyslovuje v hebrejštině – jak sám řekl, při vyslovování modlitby má strach, aby řekl všechno správně, aby člověk něco nepokazil, protože je velmi důležité správné vyslovování a postup slov, jak jdou za sebou, protože jedině tak má modlitba náboj a je účinná. Modlitbu také vnímá jako veřejné oslavování Boha. Bylo nám také řečeno, že ten kdo zná sebe sama, může dělat nejen dobro, ale také zázraky. Sama duše chce za něco poděkovat.

Šma
Slyš, Israeli!
Hospodin jest Bůh náš,
Hospodin jest jediný!

Křesťanství

Na jiném webu jsem nalezla názor, že východní náboženství se od křesťanství v modlitbě liší v tom, že usiluje o opuštění svého bytí a spojení se s absolutnem, naopak křesťanství se snaží dosáhnout společenství s Bohem, které se nachází ve spojení v lásce. Proto se také o křesťanství mluví jako o náboženství lásky. Sjednocení tak neznamená ukončení svého vlastního bytí, ale jedná se o nejvyšší stupeň osobního společenství.[2]

Katolické křesťanství

Směry křesťanství je opravdu potřeba rozlišit, ačkoliv se neliší ve způsobu modlení. Pokud budete číst (nebo jste četli) bibli, zajisté zde najdete hned několik základních modliteb, které jsou odříkávány v kostelech. Katolíci se modlí i ke svým svatým. Kult svatých byl populární zejména ve středověku a k nejpopulárnějším patřila panna Marie. Byla by škoda nezmínit se o růženci, který znamená jednak šňůrku s navlečenými korálky, která slouží k hlídání počtu modliteb a jednak opakující se meditativní modlitbu samu.

Zdrávas Maria
Zdrávas Maria,
milosti plná,
Pán s tebou;
požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého,
Ježíš.
Svatá Maria,
Matko Boží,
pros za nás hříšné,
nyní i v hodinu smrti naší.
Amen.

Husitství

Modlitby směřují přímo k Bohu. Bůh je pro ně živý a osobní, který vyslýchá modlitby každého z nich, ale i jejich společenství.

Pravoslavní

„Jsme zváni k uskutečňování osobního modlitebního pravidla, které je nerozlučně spjato s veřejnými bohoslužbami církve. Nejdůležitější z nich je svatá liturgie. Představuje společné dílo Božího lidu a setkání se samotným Bohem.“[3]

V souvislosti s touto církví se také hovoří o Modlitbě srdce. Vášně totiž zaslepují lidské srdce (přesněji vášně zastiňují jiskry, které se cvičením ve ctnostech a modlitbami očišťují v srdci a jiskry Boží Milosti tak mohou vzplanout) a k jeho očištění může dojít skrze Modlitbu monologickou nebo také zvanou jako Modlitbu srdce. Praktikování této modlitby je těžké a náročné a celá je popsána ve výboru textů svatých otců zvaném Filokalie.

Sjednocujícím prvkem většiny křesťanských církví je, že modlitby, jako je Otče náš, jsou konány (především během oficiálních rituálů) z Bible.

Otče náš
Otče nás, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá, jak v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme naším viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva navěky.

Islám

Islám je založený na učení proroka Muhammada. Samotné slovo islám znamená podrobení se či odevzdání Bohu. Závazným pramenem pro toto náboženství je Korán (arabsky Al kuran, což v překladu znamená číst, přednášet), který Bůh zjevil Muhammadovi, a Sunna, ve které je možné naleznout Muhammadovy činy a slova. Korán obsahuje obsah islámského práva (šaríja) a je zdrojem zákonodárství v muslimských zemí. Při citacích z Koránu záleží na jeho přesném znění, protože muslimové věří, že je věčným božím slovem.

Islám má v sobě pět pilířů, ve kterém je jedním z nich modlitba. Modlitba (arabsky salát) se vykonává pětkrát denně a jedná se o povinné denní modlitby (vykonávají se za úsvitu, v poledne, odpoledne, za soumraku a v noci). Jsou vykonávány směrem k Mekce, protože se zde narodil Muhammad, a forma je jasně předepsaná. K těmto povinným denním modlitbám se dále připojují osobní modlitby. Zvláštní modlitbou je ta, která se vykonává v pátek v poledne, protože se k ní shází celá muslimská obec jako k hlavní bohoslužbě. Před modlitbou je potřeba se umýt a vyslovena by měla být právě v mešitě z toho důvodu, že muslimové věří, že právě tady dojde k jejímu největšímu vyslyšení a naplnění. V mešitě se muslim usadí na kobereček, kde je mešita vyšitá, modlí se směrem k Mekce a za dobu svého modlení vystřídá několik pozic.

Šaháda
Není boha kromě Alláha
a Muhammad je jeho prorok.

Východní náboženství

Jak již bylo zmíněno výše, nyní se z modlitby přeneseme spíše do meditace. Pokusím se vystihnout hlavní cíl jednotlivých náboženství, i když cest je hned několik.

Hinduismus

„Cílem hinduismu je zažít pravou skutečnou svobodu (mókšu) překonáním nevědomosti a realizací poznání o Nejvyšším, dále dosáhnout úplného vnitřního míru, dokonalé vnitřní radosti, sebeuskutečnění i jednoty s pravdou, s Božským.“[4]

V tomto náboženství je veliká rozdílnost, avšak také tolerance k jiným náboženstvím a praktikám. Hinduismus je vlastně také výraz pro komplex mnoha různých kultů a směrů, které žijí na indickém poloostově a v mnohem menší míře mimo něj. Důležitým dokumentem jsou védy, které byly psány sanskrtem a je možné v nich naleznout moudrost a hinduistické učení. Védy se předávali také ústní formou, která se nazývá šruti. Védy jsou rozděleny do čtyř sbírek - Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atarvavéd. Hinduisté praktikují meditace, mantry a různé rituály, podle toho, kterého boha uctívají.

Ráda bych se ještě zastavila u slabiky Óm, která je jedním z nejposvátnějších symbolů v rácmi hinduistické tradice - představuje celistvost věsmíru a věčný vibrující zvuk brahma. Tvoří ji tři sanskrtské zvuky, a to: a - u - m. Zpívá se na začátku a na konci mnohých hinduistických manter nebo obřadů. Recitováním této slabiky člověk získává přístup k silám vesmíru a meditace o Óm prý vede k osvícení a nesmrtelnosti. Ve védské tradici se věřilo, že slova a mantry v sobě nesou tak velkou moc, že jimi lze vyvést z rovnováhy i samotné bohy. K počítání manter (popřípadě poklon) slouží jak v hinduismu, tak buddhismu pomůcka podobná růženci nazývaná mála.

Gayatri mantra
Óm bhúr buvah suvaha
tat savitúr varénjam
bhargó dévasja dhímahi
dhíjó jónah pračódajáth

Možný překlad:
Ó, ty, nejvyšší slunce udržující vesmír,
ty z nějž všechny věci plynou a do něhož se navrací,
veď nás na cestě k tobě
a uděl nám poznání vedoucí k osvícení.

Buddhismus

Buddhistická meditace se nazývá bhávana a je založená na dvou metodách – na klidu (šamatha) a porozumění (vipašjana). Cílem meditace v buddhismu je dosažení klidu a zvýšení vnímání meditačního předmětu až k abstrahování. Po různých překážkách duševního charakteru se mysl stane jednou abstraktní idejí subjektu (proces se nazývá dhána, v jazyce páli džhána, v čínštině čchan, v japonštině zen). Existují různé pomůcky, kterými se dá postupně docílit výsledku. Cílem je uvědomit si moudrost (pradžňa), které se také dosahuje postupně a s pomocí pohroužení meditace šamatha.

Na rozdíl od hinduismu není osvobození chápáno jako spojení s Bohem, nýbrž jako důsledek poznání podstaty skutečnosti (buddhisté většinou neuctívají bohy). Toto poznání podle Buddhy vede k osvobození se z cyklu zrození (samsára), a tedy osvobození se od utrpení (dukkha), které je s životem v samsáře neodmyslitelně spjato.

V tibetském buddhismu se však používají i modlitby a mantry. Ty jsou chápány jako způsob, jak vést naše myšlenky a energii určitým blahodárným způsobem: Cílem těchto modliteb je transformace mysli. Vrcholným ideálem v mnoha motlitbách je určitý bódhisattva, bytost usilující o osvícení v zájmu všech ostatních bytostí, nebo osvícená bytost, která se rozhodla nevstoupit do konečné nirvány a pomáhat bytostem v samsáře dokud všechny nedojdou osvícení.

Sedmiřádková modlitba
Hung!
Na severozápadě země Uddijány,
zrodil se člověk v srdci lotosového květu,
obdarovaný nejúžasnějšími schopnostmi,
známý jako "Zrozený z lotosu",
obklopený početnou družinou dákiní.
Chci kráčet tvou cestou, přijď a požehnej mi.
Velký učiteli moudrosti, obdař mě všemi schopnostmi,
běžnými i nejvyššími.

Konfuciánství

Konfucianismus je souhrn morálních učení, který jsou založená různých na institutech a praktikách jako je například kult předků (lidé věřili, že člověk i posmrtně „žije“ a dohlíží na ostatní shora). Bylo to jedno z nejvlivnějších systémů myšlení v Číně a po celá staletí existovalo společně s taoismem a buddhismem. Zakladatelem je Konfucius, od něhož celé učení vychází, protože chtěl obnovit lidské hodnoty, které podle něj upadaly.

Jedná se tak tedy spíše o jeho filosofické, etické a náboženské ideje. Ty jsou podkladem pro univerzální systém morálky, které se předávají až do dnešních dní. Vedle meditací se tak vykonávají různé rituály, které jsou velmi důležité, protože spojují všechny úrovně společnosti. Konfucius byl přesvědčen, že rituály dokážou civilizovat lidské chování a poskytnout tak určité uspořádání společnosti. Vedle uctívání předků se konají i pohřební rituály, obětní obřady, ale třeba i rituál o oblasti péče domácnosti.

Taoismus

Tradice říká, že byl založen Lao-c´ v 6. nebo 5. stol. př. n. l., který napsal Tao te t´ing („Bible taoismu“), ale může se jednat také o legendární postavu. Hlavním principem taoismu je Tao, která motivuje a řídí celý vesmír.

Cílem meditace v taoismu je vyprázdnit svou mysl od myšlenek, které jsou narušeny myšlením jedince, a spojit se s makrokosmem. Lidská bytost (mikrokosmos) má tři životní síly jako kosmos (makrokosmos), a to ducha (šen), dech (čchi) a životní podstatu (ťing). Spolu tak v meditaci zápasí o spojení v jedno, spojení v Tao. Modlitby jsou v taoismu vedlejší.

Modlitba míru mistra Lao-c'
Pokud má být mír na celém světe,
musí být mír uvnitř národů.
Pokud má být mír uvnitř národů,
musí být mír ve městech.
Pokud má být mír ve městech,
musí být mír mezi sousedstvími.
Pokud má být mír mezi sousedstvími,
musí být mír doma.
Pokud má být mír doma,
musí být mír v srdci.

Šintoismus

Šintoismus se točí okolo uctívání kami, což jsou božstva, která dohlíží téměř na všechny stránky přírody a lidského života. Nemá žádného zakladatele, kterého bychom znali. Pokud se uctívači chtějí zúčastnit některé ze slavností, před vstupem do svatyně se musí očistit celkově z důvodu velké svátosti kami. Nejvýznamnějším božstvem je bohyně slunce Amaterasu a je uctívána ve svatyni Ise - nejposvátnější svatyni v Japonsku.

Šintoismus je velmi osobní náboženství, které pouze s výjimkami bylo místním náboženstvím. Svatyni navštěvují jednotlivci, kteří vznášejí konkrétní požadavky ke kami nebo děkují božstvu (což můžeme chápat jako modlitbu ve formě prosby a uctívání).