Film Riefenstahl režiséra Andrese Veiela z roku 2024 se nezabývá produkcí rýhované oceli (německy „Stahl" jako „ocel" a „Riefe" jako „rýha"), ale slavnou režisérkou z doby nacistického Německa jménem Leni Riefenstahl (1902–2003). Na první pohled může tento film vypadat jako koláž mnoha fotografií, videozáznamů a zvukových nahrávek, které jsou dokumentaristicky uspořádané. Průsečík fotografie a filmu však má nejen umělecký význam, ale i význam historický, protože jednotkou filmové pásky je svým způsobem fotografie, a právě s filmovými pásky Leni Riefenstahl svého času pracovala.

Plakát filmu zobrazuje portrét této slavné režisérky, který se skládá z velkého množství jejích fotografií jako z pomyslných pixelů. Tento film tedy nijak nezastírá, že skládá z fragmentů celkový obraz, který Leni Riefenstahl ukázat nechtěla a který zůstává do určité míry stále temný. Z opačného hlediska se potemnělá tvář Leni Riefenstahl rozpadá na obrovské množství jejích fotografií, z nichž některé naopak zobrazují její tvář veselou a s otevřenýma očima.

Film jsem nakonec navštívil v Praze v kině Atlas 4.1.2026. Zaznívala v něm hlavně němčina a angličtina, ale obsahoval i anglické a české titulky. Viděl jsem ho jednou a předem jsem se podíval pouze na Triumf vůle této autorky. O tomto jejím filmu jsem na Facebooku 15.11.2025 napsal:

„Dokoukal jsem Triumf vůle (Triumph des Willens) od režisérky Leni Riefenstahl z roku 1934 ve zdigitalizované podobě od Grega Kimbleho z roku 2014 s anglickými titulky a popisy.

Ne, nedíval jsem se na to s rodinou, ale jen pokoutně a přerušovaně. Je to černobílý film s hudbou. Z hlediska filmové vědy prý pozoruhodný, ale zajímá mě na tom spíše podoba nacistické propagandy. Umím si představit, že by u toho člověk i usnul. Začíná to idylickými záběry na oblaky, kterými prolétává letadlo s Adolfem Hitlerem do Norimberku 5. září 1934 na kongres NSDAP.

Adolf Hitler je tam pečlivě uváděn a dávkován. Ze začátku nemluví a na záběrech se zpravidla usmívá. Promlouvá až zhruba po hodině a 16 minutách filmu, který má celkově hodinu a 50 minut. Ačkoli je tam spousta militárních a paramilitárních motivů, mluví se o míru a nevyzývá se k válce. Ačkoli jsou tam zmínky o ideálu čisté rasy, nemluví se tam o Židech. Zatímco podřízení zpravidla velebí vůdce Adolfa Hitlera, ten se jednou večer dopracovává až k řevu o bohu, který stvořil německý lid (Volk).

Z takové propagandy lze nakonec vyextrahovat obraz, se kterým bude mít divák problém nesouznít! Kritizujete egoismus? Nechcete rozdělenou společnost? Nechcete, aby práce rozdělovala lidi na různé vrstvy společnosti? Chcete být se všemi kamarád (Kamerad, Genosse)? Kladete důraz na původ člověka? Chcete zvednout štít po předcích a kamarádech? Pak vám přece tohle všechno nabízí Führer. To je jistě velká výzva pro pedagogy, aby žákům ukázali, jak moc jim vyhovují ty marketingové volební programy NSDAP, než jim řeknou, že jsou to programy NSDAP.

Těžko se ale ubránit dojmu, že je taková vize společnosti rozporuplná. Slibuje jednotu národa a jednotu společnosti, ale nabízí vůdce, jeho partaj a jeho nohsledy včetně SS a SA, kteří přece nejsou na stejné úrovni s ostatními. Nacionální socialismy musí tento rozpor neustále kamuflovat propagandou, protože principem vůdce vyřazují princip politické reprezentace."

Leni Riefenstahl s Heinrichem Himmlerem (vlevo) během norimberského shromáždění nacistické strany v roce 1934 v Luitpold Aréně během natáčení svého filmu Triumf vůle 9. 9. 1934

Leni Riefenstahl nebyla členkou NSDAP, pomohla svými filmy propagandě Třetí říše a skončila v procesu denacifikace jako „Mitläufer" (následovník, doslova spolu-běžec). Jako žena posedlá dokonalostí, úspěchem a oceněním s kontakty na Adolfa Hitlera a nejvyšší představitele nacistického Německa sebe sama představuje jako zastánkyni chladnokrevného kultu krásy, síly a dokonalosti. To zní poněkud abstraktně, dokud si člověk neuvědomí, co z toho plyne. Ona totiž slabé ignoruje a přehlíží. Netočila by film s postiženými lidmi. Talentovaný kameraman Willy Zielke (1902–1989), který měl na starosti prolog jejích filmů Olympia, ji zajímal pouze do té doby, dokud se nezhroutil. V souladu s bezvýhradnou orientací na vlastní dokonalost a krásu je přirozeně i zastírání a lhaní.

Podle svých slov chce být Leni Riefenstahl zapamatovaná jako autorka filmu Modré světlo (Das blaue Licht) z roku 1932, ve kterém rovněž hraje postavu jménem Junta. Ta je uvedena jako osamocená žena, jež má blízko skalám a vodopádu, ale je nenáviděná vesničany, kteří ji nazývají čarodějnicí a mstí se na ní. Junta nakonec umírá po pádu ze skály, po které šplhala rozrušená tím, že vesničané vydolovali drahé kameny z vysoko položené jeskyně, kam chodila za úplňku jako ve snách. Leni Riefenstahl by se tedy pravděpodobně shodla s disidentským postojem Martina Heideggera, podle nějž je autorita anonymní veřejnosti (das Man) nepřekonatelným protivníkem autentického individua, jemuž se od ní nikdy nedostane pochopení. Zahrála totiž nespoutanou ženu ve světě, který ji oloupil o to, co jí bylo nejdražší.

Název filmu Das blaue Licht také připomíná stejnojmennou pohádku bratří Grimmů, ve které se rovněž vypráví o čarodějnici. Stejně jako Junta i čarodějnice (Hexe) z pohádky umírá, přestože na šibenici v důsledku pomsty od vojáka (Soldat), kterého využila a opustila na dně studny. Postava Junty z filmu se ovšem podobá i králově dceři (Königstochter) z pohádky, kterou si nechával voják v noci posílat pomocí malého černého mužíka (ein kleines schwarzes Männchen) z modrého světla/modré lucerny/modrého kahanu (das blaue Licht), aby mu jako spící sloužila a uklízela po tři noci, což měla být součást jeho pomsty králi, který ho vypudil jako již nepotřebného bez další odměny. Nakonec měl mužík na příkaz vojáka srazit i samotného krále, jenž vojáka odhalil a nechal ho odsoudit k smrti, ale král dal vojákovi výměnou za svou záchranu království/říši (Reich) a svou dceru za ženu. Také Leni Riefenstahl se ve svém uměleckém pohádkovém světě mohla vnímat jako královská dcera uchvácená nacistickým vojákem. Ve srovnání s touto pohádkou od bratří Grimmů provedla ve svém filmu Modré světlo jakousi syntézu pohádkové čarodějnice a královské dcery v postavě Junty, kterou sama zahrála. Ve vztahu k Juntě, která ve filmu mluví italsky, nahrazuje pohádkového vojáka ten německy mluvící cizinec, který na jedné straně Juntu zachrání před zuřícím davem vesničanů, ale který na druhé straně dovede vesničany do její jeskyně, aby z ní vydolovali drahé kameny. Martin Heidegger nakonec podobně hledal cestu z každodennosti Třetí říše k pravému a autentickému Bytí prostřednictvím básnění Friedricha Hölderlina.

Z odstupu vidím v projevech Leni Riefenstahl, jak jsou zobrazené ve filmu Riefenstahl, rozpor. Ona, jedinečná, dokonalá a perfektní se nakonec hájí, jako kdyby byla jen jednou z mnoha. Opozice, které v sebeobraně navrhuje, jsou iluzorní nebo prvoplánově manipulativní. Na jedné straně je prý umění (Kunst), na druhé straně má být politika (Politik). Na jedné straně má být pravda, na opačné straně mají být kritikové. Ptá se, zda budeme věřit jí, nebo cikánům. Může to být dané způsobem střihu, ale její emoční výbuchy a projevy odporu jsou často tak povýšené a odmítavé, že za nimi divák začne snadno a rychle vidět stopy zastírání a pouhé negace. Pro Leni Riefenstahl je trestem už to, že už není na koni, že nejede na bujném oři nacistického Německa, že je vystavena kritice, otázkám a pochybnostem. To uráží její dokonalost a povýšenost. Vrátil se jí z vězení alespoň Albert Speer, který jí rozuměl, a ona také sloužila jako opora pro nespokojené, kteří jí rovněž poskytovaly telefonickou podporu vřelým slovem.

Při jednom pokusu obhájit svůj film Triumf vůle Leni Riefenstahl prohlašuje, že jeho poselstvím je mír (Frieden) garantovaný Hitlerem. To byl tragický omyl a není důvod jí nevěřit, že ji ve válečném stavu jako válečnou dokumentaristku přešla filmařská vášeň. Nicméně film Riefenstahl ukazuje, jak se mohla se svým filmovým štábem v polském Końskie stát podnětem k zastřelení skupiny polských Židů. Protože nechtěla mít ty Židy v pozadí záběru, řekla prý: „Aber die Juden müssen da weg." (Ale ti Židé (tam) musí pryč.) V reakci na její výzvu pak byli tito Židé zastřeleni. Možná ji to traumatizovalo, což pak vedlo k jejímu urputnému popírání, že by cokoli věděla o vraždění Židů nacistickými vojáky během války. Leni Riefenstahl tedy nabízí další svědectví, které zastírá minulost. Podobně jako má německá věda svou povídačku o morálních fyzicích, kteří se nesnažili vytvořit atomovou bombu pro Hitlerovo Německo, má díky ní svou naivní povídačku o čistých filmech bez příměsi nacismu i německá kinematografie. Právě tento ohled na čistotu je přece v podobných duchovních kontextech nacistickým. Filip Grygar ukázal v přednášce s názvem „Němečtí atomoví fyzici a uranový projekt: Mýty a fakta o morálce slavných vědců" z 9.12.2021, že fyzikové jako Werner Heisenberg se ze všech sil snažili vyrobit atomovou bombu pro Adolfa Hitlera a že byli zdrceni, když zjistili, že tento závod prohráli. Proto ale vytvořili falešná svědectví ve svůj prospěch. Andres Veiel zase ukazuje, že Leni Riefenstahl musela vynaložit velké a dlouhodobé úsilí, které je z odstupu možná až směšné, aby se distancovala od toho, z čeho vyrostla do výše a slávy, jež je v technickém ohledu její filmařské práce nepochybná.

Riefenstahl

režie: Andres Veiel, Německo, 2024, 115 minut

Zdroje využité v článku:

Filmy
Triumph des Willens, režie: Leni Riefenstahl, Německo, 1934, 110 minut
Das blaue Licht, režie: Leni Riefenstahl, Německo, 1932, 86 minut

Knihy
Jacob Grimm, Wilhelm Grimm: Das blaue Licht (KHM 116), in: Kinder- und Hausmärchen, Frankfurt am Main, 1974, s. 266-271
Jacob Grimm, Wilhelm Grimm: Modrý kahanec, in: Pohádky bratří Grimmů, Praha, 1976, s. 184-190

Přednášky
Filip Grygar: Němečtí atomoví fyzici a uranový projekt: Mýty a fakta o morálce slavných vědců, dostupné z: https://youtu.be/X2TifqQvY0Y?si=EtIjfIMLCi_KofEU

Obrázky
Portrét Leni Riefenstahl (1935), dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leni_Riefenstahlov%C3%A1
Fotografie z natáčení filmu Triumf vůle (1934), dostupné z: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bundesarchiv_Bild_152-42-31,_N%C3%BCrnberg,_Leni_Riefenstahl_mit_Heinrich_Himmler.jpg