Jak bys charakterizovala Thajce? Jací jsou?

Thajce bych rozdělila do několika skupin. Ti vzdělaní jsou povahově úplně jiní, než ti nevzdělaní. Také záleží na tom, z jaké části Thajska jsou. Obecně mohu říct, že jdou pro peníze přes mrtvoly, jsou lstiví a poměrně líní, plaší a neznají pravý význam slova láska. Na druhou stranu jsou velmi šikovní, usměvaví, nedělají si z ničeho hlavu, mají velkou úctu k starším lidem a rádi pomohou. Tento názor bude mít asi každý, kdo v Thajsku žil a pracoval dlouhou dobu (kromě odlehlých ostrůvků), ale rozhodně s tímto názorem neodjedou lidé, co zde byli na dovolené.

Jaký rozdíl je mezi Thajci vzdělanými a nevzdělanými? Liší se to v jejich přístupu k druhým lidem?

Ten rozdíl je obrovský. Je to jako kdybys srovnávala někoho z indiánského kmene s někým z centra velkoměsta. Vzdělaní Thajci dělají racionální rozhodnutí na základě svých znalostí, ale chudí Thajci bez jakéhokoliv vzdělání dělají spíše pudová rozhodnutí a myslí pouze na to, co je tady a teď. Plánování budoucnosti není mezi nevzdělanými Thajci běžné. Takovým Thajcům nemůžete dát ani výplatu najednou, protože by jí utratili za hlouposti hned první den a druhý den by prosili šéfa o další peníze. V některých firmách dělají výplaty po týdnech, někde dokonce platí raději na konci každého dne. To vše je ale hlavně problém nedostatečné vzdělanosti. U rodin farmářů děti nepošlou do školy, protože rodiny potřebují, aby děti pomáhaly, což je ještě pochopitelné. Ale ve městech mnohdy rodiče děti do školy nepošlou, protože nevidí důvod, proč by je tam měli poslat, když je jejich rodiče do škol také neposílali.

Na druhou stranu movití Thajci mají na své děti obrovské nároky, co se týká školy. Každá matka chce, aby její dítě bylo jednou lékařem, popřípadě právníkem. Je to takový až bych řekla čínský způsob výchovy, ve kterém mají děti strach, aby své rodiče nezklamaly. Běžně dítě chodí do školy od pondělí do soboty, po škole má doučování a v neděli soukromé lekce čehosi. Takže ani nemají moc času na bezstarostné dětství, které známe my z Evropy.

U všech Thajců se ale setkáte s tím, že nepřiznají, že vám lhali, i když jim to dokážete. Budou se buď hádat do poslední vteřiny, nebo se naprosto uzavřou a už s vámi nebudou vůbec mluvit. A když se jich například zeptáte na cestu, tak nikdy neřeknou, že nevědí. Raději vás pošlou špatně.

Jak chápou pojem láska?

Pojem láska je v Thajsku spjatý s financemi. Ať jde o chudé Thajce nebo ty movité. Sňatky z rozumu jsou tady brané jako něco, co je naprosto v pořádku. Movitější Thajci mnohdy provdávají děti mezi sebou, aby to bylo v prospěchu jejich firem. Naopak u chudších Thajců je běžné, že manžel platí manželce za sex. I od jejich mladých let prostě není sex něco, co přijde s láskou, ale něco, co přijde po dárku, popřípadě po přímé finanční odměně. Jsou naučení, že z toho musí něco mít, protože to tak dělají všichni kolem nich, tudíž v tom ani oni sami nevidí problém.

Jaké je jejich náboženské vyznání?

V Thajsku najdete všechna náboženství světa. Je zde spousta křesťanských škol i židovská komunita, ale téměř 95% populace jsou buddhisté. Druhá největší náboženská skupina jsou muslimové se 4,5% populace. Místní muslimové jsou úplně něco jiného, než co jsem si představovala, do té doby, než jsem je potkala. Celkově jsou oproti buddhistům slušněji vychovaní. Největší rozdíl je hlavně ten, že žena z muslimské rodiny nikdy nepůjde dělat prostitutku, aby měla na prodloužení vlasů. Naopak u buddhistů by tohle bylo pokrytecky přijato jako něco, co vlastně není zas až tak špatné.

Jak si vykládáš přístup buddhistů a muslimů k tomu, že se ženy budou nabízet jako prostitutky, aby měly na prodloužení vlasů? Jedná se o módu, bez které by je společnost nepřijala, nebo tak konají pro své muže, či jen z ženské malichernosti?

Mezi méně edukovanými Thajkami je velká móda mít nepřirozené umělé dlouhé vlasy, ze kterých jim za chůze odpadávají mnohdy celé prameny. Ale myslela jsem to spíše na tu malichernost, že u některých Thajek stačí velmi hloupý důvod, aby začaly s prostitucí. Nejde o to, že by neměly peníze na jídlo pro své dítě, a proto se musí začít živit jako prostitutky. Ale spíše jde o to, že chtějí novou kosmetiku, kabelku a tak dále. O svoje děti se tento typ žen stejně nikdy nestará. Buď je odloží, v horším případě je prodají. V lepším případě dítě pošlou rodině do jiného města a už ani nemají zájem dítě vidět. Tohle je něco, co u thajských muslimů neuvidíte. Přeci jenom mají přísnější výchovu a řekla bych, že jejich rodinná pouta jsou běžně silnější. Buddhisté věří na karmu a na osud a vymlouvají se na to, že situace není jejich chybou, ale že se to tak stalo, protože "Buddha to tak chtěl". Ačkoliv buddhismus jako takový je mi velmi sympatický a jistě stojí i za tím, že Thajce jen tak něco nevystresuje, tak mě mrzí to, že buddhistovi nevysvětlíte, že by měl dát dítěti na motorku přilbu, protože je to bez ní nebezpečné. Buddhista vám odpoví, že to co se má stát se stane, a dítě ochrání spíše přívěsek Buddhy, co má pověšený na krku než helma. A proti tomu se potom těžko bojuje, i přesto že v Thajsku zemře průměrně 44 lidí denně na motorce hlavně kvůli absenci přilby.

Jak se Thajci staví ke svým předkům? Četla jsem, že je mají ve velké úctě. Mohla bys popsat, jak se to projevuje?

Úcta k předkům je v Thajsku cítit na každém rohu. Oslavují i narozeniny kdejakého dávno zemřelého mnicha.

Kupují napodobeniny malých domků, telefonů, aut, peněz, klenotů a všeho, co se může člověku hodit v posmrtném životě. Vše je vyrobeno z papíru. Tyto papírové věci posléze spálí a tím by se měly přenést k jejich blízkým, kteří zemřeli, aby se i v posmrtném životě měli dobře. Je zajímavé Thajce sledovat, když tyto věci nakupují. Záleží jim třeba i na barvě papírové košile, kterou pro zemřelého koupí, aby to byla jeho oblíbená barva. Papírový telefon také musí být ten nejnovější model, papírový bazén nejlépe dvoupatrový a koupit mohou i papírové "zlaté cihličky".

Také u každé budovy v Thajsku najdete "spirit house", což je taková zmenšenina buddhistického chrámu, která musí být postavena, aby se do ní přemístili duchové země a nestrašili posléze v domě. Každý den se na toto místo musí dát nějaký dárek a většina Thajců neprojde okolo, aniž by se alespoň nepoklonili.

Největší pokoru ale v současné době skládají thajskému králi. Národ ho za jeho životní počiny naprosto zbožňuje a berou to téměř jako otce. Tento král bude v Thajsku jistě uctívaný ještě staletí po jeho smrti a místní ho budou brát jako jejich milovaného předka.

Podnikají také určité náboženské výpravy? Mají taková místa?

Místní buddhisté chodí jednou za čas na mši do chrámu, kde jim mnich dá požehnání a naváže jim šňůrku okolo zápěstí. Někteří mí thajští známí chodí do chrámů podle toho, jak dlouho jim vydrží šňůrka na ruce, jiní chodí častěji.

Náboženské výpravy jako takové nemají, ale současný král před desítky let zavedl, že všichni muži by měli žít celý měsíc v chrámu a na měsíc se stát mnichy, a to alespoň jednou za život. Před zahájením tohoto měsíce celibátu a pokory je velká ceremonie, které se účastní celá pyšná rodina. A Thajci, který nastupuje svůj měsíc v chrámu, oholí vlasy i obočí a žije měsíc velmi skromným životem plným meditace, modliteb a prací okolo chrámu.

Co šňůrka věřícím má připomínat? Je odkaz k jejich víře, nebo poslušnosti, či slouží jako připomínka, aby se chovali podle své víry?

Tato šňůrka by měla symbolizovat mír, harmonii, štěstí a zdraví. Člověk by jí měl mít uvázanou minimálně 3 dny a poté ji může rozvázat, ale nikdy ji nesmí přestřihnout! To jsem bohužel dlouho nevěděla a vesele jsem je odstřihávala.

Děkuji za rozhovor!

Pokud byste se rádi podívali na Kristýnin blog, ve kterém popisuje své další zážitky a zkušenosti s podnikáním, společností či cestováním po Thajsku, klikněte zde: fashionhousecz.blogspot.cz

Zde se podívejte i na e-shop Kristýny: fashionhouse.cz

Foto je pořízeno v místě buddhistickém chrámu Wat Arun v Bangkoku (hlavním městě Thajska). Název chrámu je odvozen od hinduistického boha Aruna, který je ztělesňován jako záře vycházejícího slunce. Wat Arun patří mezi nejznámější památky Thajska. První vycházející záře slunce se odráží od povrchu chrámu, na kterém je škála perleťových barev, a tak vytváří krásnou ranní atmosféru. Chrám existoval od 17. století, avšak věže byly přistavěny v 19. století.

Foto: archiv Kristýny