Strach ze smrti jest horší nežli smrt sama. /Publilius Syrus/

Ačkoliv se stále projednává a diskutuje, zda legalizovat eutanazii i v České republice, v jiných státech to již funguje. Uveďme je: Holandsko a Belgie od roku 2002, dále se k nim přidalo i Lucembursko v roce 2009. Platí však přísná pravidla, která musí být splněna. Řekněme jen některá z nich – pacient nesmí být k rozhodnutí donucen, musí se rozhodnout svobodně, pacient si musí uvědomit nevratnost svého rozhodnutí, musí v něm být pevný a rozhodný a pacient musí podstoupit všechny možnosti k vyléčení a možnost eutanazie brát jako tu poslední.

Ve Švýcarsku se provádí eutanazie také, avšak nazývá se pasivní. Tedy lékař osobně nesmí podat látku, která by mohla člověka usmrtit a nesmí být motivován vlastním ziskem ze smrti. Není to však standardní součástí lékařské praxe, a proto vznikají kliniky, kam může člověk přijít, aby mohl v pokoji odejít. Někdy se také stává to, že pokud to pacientovy možnosti dovolí, lékař připraví smrtící látku, kterou si člověk aplikuje sám (například stisknutím jednoho tlačítka). Tak bylo docíleno přání pacienta, který vlastně spáchal sebevraždu.

Smrt je jistá, její hodina je nejistá. /latinské přísloví/

Slovo eutanazie podle Etymologického slovníku pochází z řeckého slova eu- a thánatos, což znamená smrt, euthanasía tak znamená lehká smrt nebo se uvádí i pojem dobrá smrt. Jako vysvětlení se uvádí: usmrcení nevyléčitelně nemocného s jeho souhlasem.

Diskuze o eutanazii se tak nejvíce týkají nevyléčitelně nemocných lidí – s roztroušenou sklerózou, nádory, psychickými a fyzickými vážnými problémy aj. Z právního hlediska by nebyl žádný problém, avšak z toho etického ano. Vzpomeňme si hned na několik případů, kdy jsme nedávno slyšeli o „černých andělech“ nebo se uvádí pojem „anděl smrti“, kteří provádí eutanazii s vědomím, že se jedná o něco nelegálního, na základě buď svého přesvědčení, nebo za účelem zisku. Bohužel častěji slýcháme o případech, kdy tento „anděl“ chce rychle zbohatnout a vidina peněz ho zcela zaslepila.

Pro většinu lékařů je Hyppokratova přísaha posvátná a snaží se život člověka zachovat, ne ho ukončit. Avšak mnohdy bývá jejich léčba náročná nejen po fyzické stránce, ale zejména po té psychické, pokud vidíte, že léčba je neúspěšná. V tomto případě člověk velmi rychle ztrácí trpělivost a chce své trápení ukončit. Pokud se mu nepodaří zemřít doma, snaží se pak odjet do některé ze zemí, které jsou k tomuto postupu přístupnější.

Lidé se velmi často nebojí smrti jako takové, ale bolesti při umírání. Jak řekl Lucius Annaeus Seneca: Ustavičně se bát smrti je krutější než zemřít. A proto se někteří lidé uchylují k tomuto poslednímu kroku – nechtějí trpět, nechtějí cítit bolest. Jsou se smrtí smířeni, ať je za ní již cokoliv.

Ze všeho divného, co jsem kdy slyšel, je nejdivnější, že se člověk bojí, ač ví, že smrt, náš nutný konec, přijde, kdy přijít má. /William Shakespeare/

Nedávno se v médiích objevil článek, ve kterém sexuální deviant požádal o provedení eutanazie z důvodu, že jeho sexuální pudy jsou neovladatelné. V tom případě je vysoká pravděpodobnost, že tento člověk bude nadále obtěžovat mladé slečny nebo paní, bude jim ubližovat (ať už fyzicky či psychicky) a bude stále dělat trestnou činnost. Jak byste se v takovém případě rozhodli vy? Povolili byste takovému člověku eutanazii, když o ni sám zažádal, avšak není těžce nemocný?

A teď se zeptám jinak – Jaké jste získali právo, abyste o tom mohli rozhodnout? Jste soudci, kteří stojí nad zákonem a rozhodují o tom, kdo bude žít a kdo bude mrtev? Nad těmito a mnohými dalšími otázkami je třeba se důkladně zamyslet, protože ve chvíli, kdy někomu takovou moc přidělíme, může nastat problém. Moc je totiž něco, o co neustále člověk usiluje, a to i nevědomky.

Tedy eutanazie se netýká jen nevyléčitelně nemocných lidí, kteří trpí, ale najednou se začala týkat i osob, které jsou nějakým způsobem narušené, jsou zejména pro své okolí i nebezpečné. Skoro to tak vypadá, že se smrtí se začalo handlovat - jako by to bylo něco, co můžete jednou vrátit zpět. Ruku v ruce to jde i s otázkami o trestu smrti avšak s rozdílem, že tito zločinci si nepřáli zemřít. Ale o tom zase někdy příště.

Takže jak to vlastně nakonec je? Jste pro eutanazii, nebo ji striktně odmítáte? Zamyslete se nad otázkami, které byly položené - opravdu jsme natolik uvědomělí a nesobečtí, abychom mohli pomoci lidem zemřít, když si to přejí?

Foto: deviantart.com/ildiko-neer, comewatchmyart, vlue