Už malé děti v mateřské škole se učí, že když zasadíte semínko, vyroste vám z něj rostlina. Vždy se jí to podařit nemusí, a pokud ano, pak stále ještě nemáte vyhráno, že něco v budoucnu sklidíte. Radost z úspěchu sklízení plodů je jako radost z vašeho osobního úspěchu třeba v práci. Proč ale stále přírodu ničíme, když nám přináší tolik dobrého? Proč si nevážit námi vypěstovaných plodin, byť jsou malé a dá to spoustu práce?

Nikdy jsem nebyla zahradnickým typem – raději jsem si zvolila učit se ruský jazyk, než chodit na pěstitelskou výchovu. Měli jsme obrovskou zahradu, kde byla spousta práce, takže mě opravdu nelákalo se pořád hrabat v hlíně. Ale když člověk něco ztratí, najednou si uvědomí, že byl rád, když to měl a lituje té ztráty. Z domu přišlo stěhování do bytu a zahrádka? V nedohlednu. A jelikož máme alespoň balkon, vynesla jsem si sem truhlíky a začala s pěstováním bylinek a hlavně chilli papriček. Tak začala pěstitelská cesta.

Lidé mají spoustu výmluv pro to, proč nemají začít – nemám parapet, nemám balkón, nemám zahrádku, nemám truhlík, nemám světlo…! Sama vám řeknu klidně sto důvodů, proč nepěstovat nic, ale vyjmenuji vám i dalších sto, proč to za to stojí. Je jen na nás, jestli chceme hledat výmluvy, nebo opravdu začít něco dělat.

Nejprve mě pokoušelo pěstování stévie. Zajisté jste již o tom slyšeli, a pokud ne, vysvětlím. Stévie je tropická rostlina, která má vysokou sladivost a léčivé účinky. Většinou se používá jako náhražka cukru. Svou popularitu si vysloužila také díky tomu, že má nízkou kaloričnost, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodná pro diabetiky. A již jsem se také zmínila, že stévie má léčivé účinky. Používá se tak na pálení žáhy, cukrovku a je skvělá i jako ústní voda. V Japonsku se dokonce používá jako sladidlo do nápoje Coca-cola. Sušenou rostlinku si můžete zakoupit u nás buď v lékárnách, kde je obsažena v lécích, nebo samostatně v některém z obchodů se zdravou výživou. Velmi špatně se však pěstuje, takže i já hlásím neúspěch v tomto boji.

Co mě ale naprosto uchvátilo je pěstování chilli papriček, kterým se na balkoně daří. Chilli je známé spíše jako přísada do exotických jídel, u nás je nahrazené spíše pepřem nebo česnekem. Ale již několik let se i tato rostlina u nás pěstuje a daří se jí. Mnoho lidí se snaží, aby papričky byly co nejvíce pálivé, ale pokud je pěstujete jako přísadu do jídel, nejde o to, abyste vypěstovali tu nejpálivější, ale aby splnila svůj účel a ochutila jídlo.

Na balkoně pěstuji čtyři druhy chilli papriček. Třešňovky, které jsou tak nazvány podle svého malého kulatého tvaru, papričky dlouhé, které se nápadně podobají normálním paprikám, singapourské papričky, opravdu dovezené ze Singapouru, a kajanský pepř. Chilli papričky jsou považované také jako afrodiziakum, a to díky své pálivosti, která povzbuzuje a snaží se rozproudit krev v těle. Zajímavé je, že chilli papričky v jídle si ihned spojujeme s indickou kuchyní, ale není pravdou, že by to byla hlavní výsada. Samozřejmě také v Indii platí, že ten, kdo nemá rád pálivé jídlo, si jí tam nedá. V této zemi se připravují různé směsi, které mají určitý stupeň pálivosti, ale není dané, že vše co v Indii sníte, vás bude pálit v ústech.

Je opravdu fascinující pozorovat, jak vám před očima roste plod, který následně sníte. Trpělivě čekáte, zaléváte, hnojíte a najednou rostlina vykvete. Chvíli to trvá a najednou se objeví kousek plodu. Nenadějete se a je tu vyrostlý plod, ale stále zelený. Dlouho se nic neděje a najednou ten plod během pár hodin zčervená. Je to opravdu nádhera. I tady je zkrátka vidět život. Fascinující, jak nám příroda neustále ukazuje, jakou má sílu.

Foto: Jitka Čepeláková, Cesta poznání, z. s., stévie sladká: deviantart.com/Strejfer